Eliška přemyslovna, královna česká, se narodila v roce 1292, jako dcera habsburské Guty a Václava ll..
V pěti letech přišla Eliška a její sourozenci- starší Václav a Anna a mladší Markéta, o matku. V otci děti nenašly příznivou duši, ke které by přilnuly. Pochopení nalezla desetiletá Eliška u své tety Kunhuty a to zejména v době, kdy se otec znovu oženil a krásnou Alžbětou, osiřelou dědičkou velkopolského trůnu. Mezi Eliškou a její mladou macechou nebyla žádná náklonnost. Alžběta Václavovi porodila dceru.
Václav onemocněl zákeřnou chorobou a zemřel. Veškerá tíha vlády tím padla na syna Václava lll., který byl ale v Olomouci v roce 1306 zavražděn. Nikdo netušil, jaký osud čeká jeho zbylé sourozence. O jejich dědictví bojoval Albrecht Habsburský. Dcery krále Václava marně předkládaly českým pánům žádosti o podporu kandidatury Jindřicha Korutanského, který byl chotěm jedné z nich – Anny. Zemi ale vládl král Albrecht a to jak vojenskou mocí, tak uplácením českých velmožů. Albrecht svěřil správu země synu Rudolfovi, který se oženil s macechou Elišky, Alžbětou.
Pro Elišku nastaly těžké chvíle. Zůstala sama v Praze v klášteře tety Kunhuty. Její macecha spolu s habsburským vetřelcem ovládla zemi.
Eliška se nesmířila s pádem rodové moci a slávy. Žalem padala do mdlob a záchvatů. Okolí se bávalo o její život.
Rudolf Habsburský náhle zemřel na úplavici a té podlehl také jeho otec Albrecht. Habsburská moc v Čechách je u konce. Vlády se ujal choť Anny Přemyslovny, Jindřich. Ten se ale jako vládce příliš neosvědčil, byl stále zadlužený, nerozhodný a lid působil jako slaboch. Jindřich se dostal pod vládu českého panstva a přišel o téměř všechen svůj majetek.
Eliška, která kdysi prožívala otcovu slávu, často přemýšlela, zda její nezdárný švagr, nebude muset i s její sestrou prchat z Čech. I Eliška měla velké finanční potíže.
V roce 1310 došlo k boji o českou korunu. Eliška v přestrojení uprchla, pod ochranou pana Jindřicha z Lipé, do Německa. Tam se rozhodla provdat se za Jana Lucemburského, který byl o čtyři roky mladší než ona.Tímto sňatkem chtěla zabezpečit lucemburský nárok na přemyslovské dědictví. V roce 1310 došlo tedy k poněkud nerovnému sňatku. Jan byl ještě nedospělý a hravý mladík, Eliška dospělá žena.
Janův otec Jindřich Vll . Nechal vystrojit okázalou hostinu. Eliška čelila pochybám o jejím panenství. Na podzim 1310 vycestovali manželé s početným římským vojskem do Čech a Eliščina sestra Anna se svým chotěm, poníženi, Čechy opouštějí.
V létě 1313 porodila Eliška dceru Markétku. V té době došlo v Čechách ke konsolidaci panovnické moci, řízené hlavně německými rádci mladého Jana. Jeho otec zahynul v roce 1313 dříve. Než mu Jan stačil přijít s vojskem na pomoc. Poté se mladý Jan snažil získat po otci císařskou korunu. Nakonec je nucen dopomoci k římské koruně Ludvíku Bavorovi jen proto, aby ji nezískal Fridrich Habsburský. Ten neustoupil a tak Německu vládli dva králové.
Jan se po své prohře vrátil ke své ženě do Čech. Zde narazil na problémy. České panstvo přestalo snášet vládu cizích králových vládců a to hned poté, co nad ním nedržel ochranou ruku jeho otec císař. Jan je nucen propustit cizí rádce a dosadit na jejich místa domácí šlechtu. V čele této panské skupiny stál Jindřich z Lipé. Brzy se stal středem pozornosti pražského dvora a důvěrným přítelemElišky Rejčky, vdovy po dvou králích, která vládla východním Čechám.
Pro královnu Elišku nastaly zlé časy.Hrozil rozvrat pevné panovnické moci, způsobený nenasytnými českými velmoži. Eliščin manžel podlehl kouzlu Jindřicha z Lipé. Královna se ho snažila přesvědčit, že přátelství s Jindřichem mu přinese záhubu.
Jindřich je náhle zatčen a uvězněn. Jeho příbuzní a přívrženci bojují o jeho svobodu. Janův trůn je nejistý. Díky jeho strýci arcibiskupovi trevírskému, se podaří sjednat smír a to pod podmínkou, že Jindřich bude osvobozen. Eliška nesouhlasila s tímto smírem a obnovila boj s Jindřichem a jeho táborem. Tento boj stál zemi velký hladomor. Zbraslavský kronikář Petr Elišku káral za její neústupnost. Odbojné české panstvo ale bylo silné a Jan s Eliškou byli nuceni v roce 1318 znovu sjednat smír s Jindřichem z Lipé. Český trůn byl pro Lucemburky zachován.
Jindřich z Lipé si svou mazaností dovadl krále připoutat na svou stranu. Dále se traduje, že Eliška vystoupila i proti svému choti. Mladý syn Václav, pozdější Karel IV.,jí posloužil k tomu, aby odsunula Jana od panovnické moci a sama se jí ujala za podpory nepřátel Jindřich z Lipé, kterým velel Vilém Zajíc z Valdeka.
Jestli k tomu došlo, se můžeme jen domnívat. Jestli ano předešel Jan Elišku známým přepadením na hradě Lokti, odebral jí syna Václava a ji poníženou přesídlil do Mělníka. Tím byla Eliška odříznuta od veškerého dění na dvoře.
Královna se ale ani tentokrát a obnovila boj. V roce 1319 se město Praha, trpící fiskálními útisky vzepřelo. Eliška toho využila a ihned sem přijela. Ale ani tentokrát vše nedopadlo podle jejích představ. Vzpoura skončila smírem, pro krále příznivým a Eliška se vrátila do Mělníka.
Mezi tím Jindřich z Lipé získal plnou vládní moc, králem neomezenou a to hlavně proto, že Jan stále častěji pobýval v zahraničí. Do Čech se vracel jen pro peníze.
Eliška, zbavena veškerého vlivu na veřejnost, prožívala další zklamání. Její děti, které nezemřely jí byly odebrány. Václav žil ve Francii, Gutu otec občas vysílal jako nevěstu, sloužící jeho diplomatickým kombinacím.
Král Jan, když zavítal do Čech, setkával se s Eliškou. Z těchto setkání se v roce 1323 královně narodila dvojčata .- děvčátka.
Už jen jednou vystoupila Eliška jako královna a dědička slavného rodu, když ji Jan v roce 1327 vzal s sebou do Vratislavi, aby zde získal slezská knížectví a mohl o její právo opřít svůj nárok. Opět tedy diplomatický tah.
Eliška se snažila zachránit posvátné klenoty zcizené z přemyslovského majetku. Svou pratetu Anežku chtěla nechat uznat světicí. Stále bojovala s nedostatkem peněz. V Brně její sokyně Rejčka okázale rozvinula přepych svých staveb. Elišce e nepodařilo ani zařídit ani skromný ženský klášter.
Eliška zemřela 28.9.1330 ve věku devětatřiceti let. Byla pochována na Zbraslavi, vedle svého otce. Eliška byla od té doby pokládána za, ve svém životě, trpící bytost. Ona byla ale ve skutečnosti velkou bojovnicí, která do posledního dechu bojovala za odkaz panovnické velikosti svého rodu. Byla protikladem svého chotě, který rozhodně neoplýval rozhodností a statečností.
Eliška pro nás vždy zůstane důstojnou matkou Karla IV., který svou láskou k české zemi, své matce zúročil její stálý boj za spravedlnost a zachování rodu Přemyslovců.
V pěti letech přišla Eliška a její sourozenci- starší Václav a Anna a mladší Markéta, o matku. V otci děti nenašly příznivou duši, ke které by přilnuly. Pochopení nalezla desetiletá Eliška u své tety Kunhuty a to zejména v době, kdy se otec znovu oženil a krásnou Alžbětou, osiřelou dědičkou velkopolského trůnu. Mezi Eliškou a její mladou macechou nebyla žádná náklonnost. Alžběta Václavovi porodila dceru.
Václav onemocněl zákeřnou chorobou a zemřel. Veškerá tíha vlády tím padla na syna Václava lll., který byl ale v Olomouci v roce 1306 zavražděn. Nikdo netušil, jaký osud čeká jeho zbylé sourozence. O jejich dědictví bojoval Albrecht Habsburský. Dcery krále Václava marně předkládaly českým pánům žádosti o podporu kandidatury Jindřicha Korutanského, který byl chotěm jedné z nich – Anny. Zemi ale vládl král Albrecht a to jak vojenskou mocí, tak uplácením českých velmožů. Albrecht svěřil správu země synu Rudolfovi, který se oženil s macechou Elišky, Alžbětou.
Pro Elišku nastaly těžké chvíle. Zůstala sama v Praze v klášteře tety Kunhuty. Její macecha spolu s habsburským vetřelcem ovládla zemi.
Eliška se nesmířila s pádem rodové moci a slávy. Žalem padala do mdlob a záchvatů. Okolí se bávalo o její život.
Rudolf Habsburský náhle zemřel na úplavici a té podlehl také jeho otec Albrecht. Habsburská moc v Čechách je u konce. Vlády se ujal choť Anny Přemyslovny, Jindřich. Ten se ale jako vládce příliš neosvědčil, byl stále zadlužený, nerozhodný a lid působil jako slaboch. Jindřich se dostal pod vládu českého panstva a přišel o téměř všechen svůj majetek.
Eliška, která kdysi prožívala otcovu slávu, často přemýšlela, zda její nezdárný švagr, nebude muset i s její sestrou prchat z Čech. I Eliška měla velké finanční potíže.
V roce 1310 došlo k boji o českou korunu. Eliška v přestrojení uprchla, pod ochranou pana Jindřicha z Lipé, do Německa. Tam se rozhodla provdat se za Jana Lucemburského, který byl o čtyři roky mladší než ona.Tímto sňatkem chtěla zabezpečit lucemburský nárok na přemyslovské dědictví. V roce 1310 došlo tedy k poněkud nerovnému sňatku. Jan byl ještě nedospělý a hravý mladík, Eliška dospělá žena.
Janův otec Jindřich Vll . Nechal vystrojit okázalou hostinu. Eliška čelila pochybám o jejím panenství. Na podzim 1310 vycestovali manželé s početným římským vojskem do Čech a Eliščina sestra Anna se svým chotěm, poníženi, Čechy opouštějí.
V létě 1313 porodila Eliška dceru Markétku. V té době došlo v Čechách ke konsolidaci panovnické moci, řízené hlavně německými rádci mladého Jana. Jeho otec zahynul v roce 1313 dříve. Než mu Jan stačil přijít s vojskem na pomoc. Poté se mladý Jan snažil získat po otci císařskou korunu. Nakonec je nucen dopomoci k římské koruně Ludvíku Bavorovi jen proto, aby ji nezískal Fridrich Habsburský. Ten neustoupil a tak Německu vládli dva králové.
Jan se po své prohře vrátil ke své ženě do Čech. Zde narazil na problémy. České panstvo přestalo snášet vládu cizích králových vládců a to hned poté, co nad ním nedržel ochranou ruku jeho otec císař. Jan je nucen propustit cizí rádce a dosadit na jejich místa domácí šlechtu. V čele této panské skupiny stál Jindřich z Lipé. Brzy se stal středem pozornosti pražského dvora a důvěrným přítelemElišky Rejčky, vdovy po dvou králích, která vládla východním Čechám.
Pro královnu Elišku nastaly zlé časy.Hrozil rozvrat pevné panovnické moci, způsobený nenasytnými českými velmoži. Eliščin manžel podlehl kouzlu Jindřicha z Lipé. Královna se ho snažila přesvědčit, že přátelství s Jindřichem mu přinese záhubu.
Jindřich je náhle zatčen a uvězněn. Jeho příbuzní a přívrženci bojují o jeho svobodu. Janův trůn je nejistý. Díky jeho strýci arcibiskupovi trevírskému, se podaří sjednat smír a to pod podmínkou, že Jindřich bude osvobozen. Eliška nesouhlasila s tímto smírem a obnovila boj s Jindřichem a jeho táborem. Tento boj stál zemi velký hladomor. Zbraslavský kronikář Petr Elišku káral za její neústupnost. Odbojné české panstvo ale bylo silné a Jan s Eliškou byli nuceni v roce 1318 znovu sjednat smír s Jindřichem z Lipé. Český trůn byl pro Lucemburky zachován.
Jindřich z Lipé si svou mazaností dovadl krále připoutat na svou stranu. Dále se traduje, že Eliška vystoupila i proti svému choti. Mladý syn Václav, pozdější Karel IV.,jí posloužil k tomu, aby odsunula Jana od panovnické moci a sama se jí ujala za podpory nepřátel Jindřich z Lipé, kterým velel Vilém Zajíc z Valdeka.
Jestli k tomu došlo, se můžeme jen domnívat. Jestli ano předešel Jan Elišku známým přepadením na hradě Lokti, odebral jí syna Václava a ji poníženou přesídlil do Mělníka. Tím byla Eliška odříznuta od veškerého dění na dvoře.
Královna se ale ani tentokrát a obnovila boj. V roce 1319 se město Praha, trpící fiskálními útisky vzepřelo. Eliška toho využila a ihned sem přijela. Ale ani tentokrát vše nedopadlo podle jejích představ. Vzpoura skončila smírem, pro krále příznivým a Eliška se vrátila do Mělníka.
Mezi tím Jindřich z Lipé získal plnou vládní moc, králem neomezenou a to hlavně proto, že Jan stále častěji pobýval v zahraničí. Do Čech se vracel jen pro peníze.
Eliška, zbavena veškerého vlivu na veřejnost, prožívala další zklamání. Její děti, které nezemřely jí byly odebrány. Václav žil ve Francii, Gutu otec občas vysílal jako nevěstu, sloužící jeho diplomatickým kombinacím.
Král Jan, když zavítal do Čech, setkával se s Eliškou. Z těchto setkání se v roce 1323 královně narodila dvojčata .- děvčátka.
Už jen jednou vystoupila Eliška jako královna a dědička slavného rodu, když ji Jan v roce 1327 vzal s sebou do Vratislavi, aby zde získal slezská knížectví a mohl o její právo opřít svůj nárok. Opět tedy diplomatický tah.
Eliška se snažila zachránit posvátné klenoty zcizené z přemyslovského majetku. Svou pratetu Anežku chtěla nechat uznat světicí. Stále bojovala s nedostatkem peněz. V Brně její sokyně Rejčka okázale rozvinula přepych svých staveb. Elišce e nepodařilo ani zařídit ani skromný ženský klášter.
Eliška zemřela 28.9.1330 ve věku devětatřiceti let. Byla pochována na Zbraslavi, vedle svého otce. Eliška byla od té doby pokládána za, ve svém životě, trpící bytost. Ona byla ale ve skutečnosti velkou bojovnicí, která do posledního dechu bojovala za odkaz panovnické velikosti svého rodu. Byla protikladem svého chotě, který rozhodně neoplýval rozhodností a statečností.
Eliška pro nás vždy zůstane důstojnou matkou Karla IV., který svou láskou k české zemi, své matce zúročil její stálý boj za spravedlnost a zachování rodu Přemyslovců.
